puda ekologicke zemedelstvi Kytky od potoka - Den Země - myšlenka ze mě - Kytky od potoka Nezařazené

Zamyšlení ke dni Země

I letos začínáme zemědělskou sezónu suchem. Minulý rok (2019) na pole nezapršelo celý březen. To je špatný začátek sezóny. Letos přišlo sucho o něco později, zato trvá déle. Vlastně začalo už na podzim. Od podzimu pršelo relativně málo. Pesimismus mi však není vlastní, takže dodávám, že loňskou sezónu jsme nakonec měli docela dobrou. Nicméně stále balancujeme na hraně… Kde jsou ty časy, kdy pršelo několik dní tak, že se na poli nedalo pracovat. Co se s tím můžeme dělat? Řeknu vám, co v rámci budování našeho malého hospodařství dělám já.. 

Uzdravování a uzdravení půdy

Květiny teď pěstujeme na dvou polích. Začínali jsme na malinkém poli u potoka. To byla půda, která ležela roky ladem. Díky tomu byla v dobré kondici. Nikdy nezapomenu na to, když jsme poprvé orali. Nejintenzivnější vůně země, co jsem kdy cítila. Naše druhé pole však bylo obhospodařované konvenčně. Začínáme na něm druhou sezónu. Pořád se s novým místem společně sžíváme. Čeká nás práce na mnoho let, než bude půda kyprá jako peřinka. 

Život v půdě je poškozený. Je ho málo. Chybí v ní dostatek humusu. Bez mikroorganismů se rozpadá i celá struktura půdy. To se projevuje i tím, že se při dešti povrch půdy rozplavuje. Místo toho, aby se voda vsakovala, se rozpustí na jemné blátíčko a steče pryč po povrchu. Po dešti blátíčko vyschne a vytvoří tvrdý, asi 2 cm silný, škraloup.

Na celé ploše je ještě ke všemu utužená půda. To znamená, že ještě v hloubce 15-20 cm je tvrdá jako beton. Rostliny mají pak velký problém tuto vrstvu překonat. Jejich kořeny se hůře dostávají k vodě i k živinám. Je to zkrátka řetězový efekt. Začátek degradace půdy. Bohužel je to jev, který lze pozorovat na většině zemědělské půdy. Je naděje. Pořád je ještě možné správným obděláváním vrátit půdě život! 

Velmi dobrou zkušenost máme s využíváním zeleného hnojení. To je pěstování rostlin, které půdu obohacují. Po celou sezonu do osevního plánu zařazujeme rostliny (hlavně svazenku a pohanku), které před květem posekáme a zapravíme do půdy. Tyto rostliny půdě dodají živiny. Začne vznikat humus, který podporuje život v půdě. Je to velmi jednoduché a dostupné. Další možností, jak podpoříte život v půdě je výroba jíchy – zákvasu z rostlin. Jícha je kromě živin plná i mikroorganismů, které půdu také oživí. Teď na jaře je nejlepší období pro výrobu jíchy z kopřiv. Samozřejmostí je u nás kompostování. V malém využíváme i hnůj z našeho rodinného minihospodářství. 

Pesticidy a umělá hnojiva jsou našem poli „zakázány“ . Ty totiž život v půdě ničí. Ze zdravé půdy dělají půdu nemocnou. Zdravá půda je pro mě základním kamenem životaschopného hospodaření.  

Uzdravení krajiny

Krajina je náš domov. Stav krajiny ovlivňuje naše zdraví i životní pohodu. Je pro nás mnohem důležitější, než si vůbec uvědomujeme. Struktura a celkový stav krajiny má i obrovský vliv na to, kolik vody zadrží. My jsme svým „hospodařením“ za poslední století kulturní zemědělskou krajinu zničili. Co nestihl zlikvidovat komunistický režim (vysoušení mokřadů, rozoraní mezí…), dotahuje k „dokonalosti“ kapitalistické globalizované uspořádání (zábory půdy zběsilou výstavbou rodinných domů i průmyslových areálů a průmyslové zemědělství). V krajině, kde je navíc poškozená půda, vodu neudržíme. 

Potřebujeme do krajiny vrátit pestrost v podobě remízků, mezí a drobnější struktury polí a luk. Každá další rostlina, keř či strom dokáže zadržet vodu, mění mikroklima. Stačí pozorovat rostliny, jak je půda pod nimi vlhčí a kypřejší. 

Na našem květinovém poli jsme za rok a půl vysadili stovky keřů i stromů. Pole jsme rozdělili na menší úseky a všechny plochy mezi nimi zatravnili. Vznikly tak další plochy, kde může voda zasakovat. Přibližně jednu třetinu území plánuji přenechat přírodě. Zatím vše děláme svépomocí, z vlastních financí a vlastníma rukama. Postupně přebírám do péče další rodinná pole. A je přede mnou příprava projektu pro území o cca 3 hektarech. Leží přede mnou nepopsaný list. Území uprostřed obrovského půdního bloku, kde není ani keřík, ani mez. Těším se na tohle velké tvoření, které mě čeká. 

Pestrost

Klimatická změna tu je. Můžeme zmírnit její dopady. Můžeme hledat cesty, jak se přizpůsobit. Nic už není jako dřív. Generacemi ověřené termíny a postupy přestávají platit. Musíme pozorovat, co se kolem nás děje, hledat nové cesty. Už se nemůžeme držet kalendáře, ale spíše odhadovat vhodnou dobu pro výsev či jiné práce podle aktuálního vývoje počasí. Musíme hledat nové kultivary nebo objevovat ty staré a odolné. A taky přijmout to, že něco už zkrátka nepůjde, tak jak jsme byli zvyklí. 

Osvědčuje se mi nesázet příliš mnoho na jednu kartu. Mým cílem je co nejpestřejší produkce. Pěstujeme asi 100 druhů květin. Postupně bych ráda přidávala i více zeleniny. Pěstování takového množství druhů rostlina je náročené na koordinaci. Já však vím, že právě díke té pestrosti vždy alespoň něco bude mít úspěch. Každý rok je trochu jiný. Něčemu se daří lépe a něčemu hůře. Pokud máme pestrou skladbu rostlin, máme větší šanci, že ve výsledku uspějeme, že ztráty budou menší. To platí i v životě. Čím pestřejšího váš život je, čím víc zážitků, krásy a lidí v něm máte, tím méně pak bolí všechny ztráty.

Pokora a spolupráce

Jestli se mi v zemědělství stále dokola něco potvrzuje, je to potřeba spolupráce na všech myslitelných úrovních. Měli bychom se s pokorou začít zabývat tím, jak spolupracovat s přírodou. Musíme opustit náš pocit výlučnosti a nadřazenosti. Naše budoucnost spočívá ve spolupráci se vším živým, s celou planetou. Jsme její součástí, ať se nám to líbí, nebo ne. Země je k nám neuvěřitelně štědrá. Zamýšlejme se nad naším posláním na Zemi. Opravdu je naším posláním ničit a otravovat život? Chceme se na tom podílet? Nebo se raději chceme radovat ze života ve všech jeho formách? Vždyť na každém kroku jsou k vidění zázraky tvořivosti života. Sledujte děti, ty to ještě vidí. Mohou nám připomenout to, co my jsme už zapomněli. Opusťme už konečně válčení se světem, se slimáky, s plevelem, s počasím. Přestaňme řešit problémy používáním vražedných jedů. Přijměme to, že vše má na světě své místo a svou roli. Co je větší výzva? Vést válku se vším živým na světě, nebo pochopit souvislosti a hledat společnou cestu? 

Stačí pracovat chvíli na zahradě, tiše se posadit v lese a hned ucítíte lásku, která prostupuje vším. Vždyť podstatou celého života je LÁSKA. Naučme se milovat život se všemi jeho proměnami i jeho konečností. Bude nám lépe a díky tomu najdeme také novou formu spoluexistence na této planetě.

Milovaná Země, klaním se Ti hluboce až k zemi a děkuji za možnost prožívat tento svět.

S láskou k Zemi i zemi

22.4.2020 

Míla