Nezařazené Pokud Kytky od potoka sledujete už nějakou dobu, tak víte, že náš statek má svou smutnou historii. Společným snem naší rodiny je udělat z něj krásné místo, které bude dělat radost nám i širšímu okolí. Vidíme ho jako takovou malou náves. Prostor pro setkávání, sdílení, inspiraci. Od září to tu nádherně ožije díky komunitní škole.
Poslední roky se naplno věnuji jen Kytkám. Stále mě to přes všechny složitosti naplňuje. Je to cesta protkaná spíše trnitými růžemi než vílí taneček na louce. Na polích jsme udělali obrovský kus práce. Nyní mám v péči více než tři hektary rodinné půdy. Postupně na nich bude více květin, bylin i zeleniny. Také tu sázíme stromy a keře. Snažím se na svém malém kousku země udělat něco dobrého pro krajinu. A tak tu je také hodně místa pro přírodu. Sledovat ten bující život mě naplňuje obrovskou radostí. Obnova krajiny byl vždy můj sen.
Nové výzvy
Život přináší i další nové výzvy. Naše starší dcerka dorůstá do školního věku. Nikdy jsem si moc nedokázala představit, že by chodila na klasickou základku. Sezení v lavici, velký kolektiv, uniformita, domácí úkoly, porovnávání a hodnocení… Nechci se zapojovat do molochu co zákonitě ovlivňuje i vztahy, sebehodnotu. Říkám si, že bychom se už jako společnost mohli posunout o kousek dál. Poznatků o tom co je pro děti dobré, máme už víc než dost. Poslední dva roky mě posunuly od úvah o kus dále. Ve školách vzniklo nesmírně škodlivé prostředí – roušky, segregace, ideální podhoubí šikany. Když nic jiného, většina dětí je vychovávána s motem “mysli si co chceš, ale poslouchej pravidla…” To je pro mě už daleko za hranicí. Nechci své děti takto vychovávat. To že jsou nyní opatření zrušena neznamená, že se kdykoliv nevrátí zpět. Vždyť je všichni tak poslušně dodržujeme…
Co opravdu potřebujeme
Poslední rok jsem se postupně dozvídala o jiných přístupech ke vzdělávání. Přemýšlela jsem hodně o svobodě a potřebách dětí. Sledovala jsem svoje děti, jak se přirozeně učí. Nakonec jsme se rozhodli vybudovat školu přímo u nás na statku. Takovou, která bude svobodnější, tvořivější, přirozenější. Děti budou mít možnost trávit hodně času venku. Moc si přeji vytvořit prostředí, které bude dětem pomáhat budovat si dobré vztahy. Prostředí, kde budou moci v bezpečí rozvíjet své schopnosti a poznávat svět. Děti jsou přirozeně zvídavé. Vždyť se o v prvních letech naprosto samostatně naučí neuvěřitelně mnoho. Věřím, že když jim tuhle radost z poznávání nenarušíme zbytečným nátlakem, budou se chtít stále učit dál. Budou chtít poznávat svět s láskou a radostí a ne z povinnosti.
Vycházím ze svých potřeb a zkušeností. Častěji než větný rozbor řeším zda se domluvíme s kolegy/kolegyněmi a jak utvořit mezilidsky příjemné prostředí. Někdy je to fuška… Mnohem více mě trápí, jak spolu vycházíme doma a jak spolu umíme žít. Denně si uvědomuji, že mnohem více se potřebujeme učit jemné dovednosti – jak se dohodnout, vycházet si vstříc, pomáhat si nebo se správně prosadit. Mě samotné to stále dost často nejde. Proto chci školu, která bude dávat velký prostor komunikaci, jemným dovednostem.
Naše škola bude propojena s chodem statku. Nejvíce podnětů mají děti venku v přírodě. Sama se od přírody učím každý den. Věřím, že děti to umí ještě lépe, mají to přirozeně v sobě. Dětem přenecháme část políčka u potoka. Tam, kde jsme s pěstováním květin před lety začínali. Děti si budou pečovat o svůj kus země. Po celý rok, od jara do jara rok za rokem.
Začínáme
Škola je na svém počátku. Celá práce na přípravě nyní leží na třech ženách – Tereze, Lucce a mě. Známe se už pár let. Pracovaly jsme spolu a stale spolupracujeme v rámci KomPotu. Jsem holkám nesmírně vděčná, že do toho se mnou jdou. Já nejsem pedagog, ani nemám ambici děti učit. Přinesla jsem vizi školy na statku a poskytla i náš prostor. Terka i Lucka mají naproti tomu bohaté zkušenosti s dětmi. Moc se těším, jak budou pracovat s naší Anežkou a ostatními dětmi. Je to komunitní škola, tedy společná práce. Ano, práce to bude opravdu hodně. Ale neděsí mě to. Práce rovná se tvoření. Mě nesmírně baví vytvářet nové věci. A když to je ještě pro moje děti, je to přece to nejvíc, co můžu světu dát.
Kdybyste se chtěli o škole dozvědět víc, mrkněte na web. A kdybyste se k nám chtěli podívat a vidět nás osobně, zastavte se v neděli 27. února nebo v pátek 18. března. Zázemí sice teprve začínáme budovat, ale důležití jsou lidé… Společně to půjde dobře od ruky. Stejně jako jsme vybudovali KomPot. Nesmírně se těším, že na statku to ožije. Těším se, že poznám nové tváře. Těším se na děti a jejich rodiče, se kterými budeme společně školu budovat. Mým snem je vytvořit prostor, kde se vědění bude potkávat se srdcem…
26. února 2022
Míla
