Příběh věnce

Nezařazené

Je konec listopadu, pole je zazimované a pomalu uzavírám letošní sezónu. Mám ráda tohle pošmourné a tmavé období. Čas na přemýšlení. Právě teď přemítám, co je skutečná cena a hodnota věcí, kterými se obklopujeme?

Na listopad se těším už od poloviny léta. Tou dobou už si ani nepamatuji kdy jsem měla volný víkend a nevím co dřív. Běžet na pole zalévat, plít nebo ještě něco vysévat? A nebo zůstat v ateliéru a zapojit se do vazby kytic? A kam do toho shonu zakomponuji rodinu? Už aby byl listopad…

Konec roku přinese zklidnění a občas se podaří najít čas i na vytoužený odpočinek. Sluníčka si na poli užiji od jara do podzimu tolik, že mi vůbec nechybí. Teď je nejlepší zalézt do tepla a ohlížet se zpět a nabírat síly na další rok.

A tak to dělám a zase jako loni přemýšlím nad tím, co a kolik toho v životě potřebuji. Minulý týden jsme se jako partneři zúčastnili Slou days. Dny udržitelné a zodpovědné módy. Tolik inspirativních tvůrců a výrobků na jednom místě! Lidé, kterým záleží na tom, jak věci vznikají.

Je přeci normální dělat věci tak, aby z nich profitovali všichnilidé i příroda. Pro mě nezpochybnitelný fakt. A pak se hned zaseknu na ceně. Neúprosná čísla… Jak v takových situacích uvažuji? Jako příklad si vezmu věnce. Teď si je kupujeme nebo vyrábíme asi všichni. Co si tedy s věncem můžu domů přinést?

Například mohu věnec udělat tak, že si nakoupím zásobu materiálu. Korpus, ozdobičky, stuhy, tavnou pistoli i s náboji… A pak si koupím chvojí, které přicestovalo třeba z Dánska. Drátem obmotám větvičky na korpus a za pár minut tavnou pistolí přilepím vše co se mi líbí. Až věnec doslouží, skončí celý v popelnici. Jednoduché, prosté a levné řešení. Užitečné zejména pro moji peněženku. Pro mě je to zcestovalý věnec plný umělé hmoty. Děkuji nechci…

Pak je tu o něco náročnější cesta. O té napíšu více. Je to totiž i cesta Kytek od potoka. Korpus vyrábíme vlastnoručně z větví a u větších kusů zpevňujeme drátem. Umělé materiály jsme omezili na minimum (trocha drátu, floristická páska).

Už od léta pracně sušíme květiny z našeho pole. Tyhle kytky neviděly ani kapku chemie. Větve a další materiály pocházejí z naší roky budované soukromé zahrady, květinového pole a okolní přírody. Často také vyrážíme ke známým či sousedům, kteří pokáceli strom a stříháme z něj větve.

Nashromáždit dostatek materiálu v takové pestrosti nám zabralo velkou část listopadu. Je to řada dní sklízení, sušení, stříhání a cestování po okolí. A tím to nekončí. Je zábavné, když věci mohou mít i další život. Až doslouží, můžete korpus odstrojit a nazdobit si ho znovu. Netřesky z něj můžete zasadit do zahrádky nebo do květináče.

Věnec si také můžete nazdobit u nás na adventním workshopu. Ukážeme vám všechny potřebné fígle. Nebo je opět rády nazdobíme my. Je to příběh věnce na pokračování. S vlastní tvorbou nebo bez, každopádně z místních zdrojů a bez zbytečných odpadů.

A tak jako s věncem to může být s řadou věcí. Ono totiž všechno má svou cenu. Až se zase zaseknu na ceně, položím si dvě otázky. Opravdu to potřebuji? Skrývá tato věc v sobě i něco více?

Přeji Vám, abyste viděli kolem sebe co nejvíce příběhů a souvislostí. A měli z toho radost a dobrý pocit.

Krásný advent!

Míla

mila.kett@gmail.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *